Přihlaste se k odběru všech důležitých informací na váš e-mail

Každý prostor se dá řešit na milion způsobů

Projekt Zelená Porubě nyní pokračuje fází směřující k vytvoření ideových návrhů tří nápadů: Aktivní Podéšti (proměna dvora mezi ulicemi L. Podéště a O. Synka), který vytváří Václav Kocián a Tomáš Vrtek z architektonického studia KLAR. Duhové hřiště (mezi ulicemi B. Nikodema a Plk. Rajmunda Prchaly) navrhuje architektka Laura Doležalová s kolegyní Markétou Káňovou. Úpravu dvoru přírodovědců (mezi ulicemi Čkalovovou, Španielovou, Dětskou a Nálepkovým náměstím) ve spolupráci s autory nápadu a zástupci ÚMOb Poruba navrhuje architekt Roman Osika z architektonické platformy Polychrome.cz. Veřejnost by se s idejemi měla seznámit v květnu, v červnu bude zahájeno hlasování. To rozhodne o vítězném nápadu, který bude dopracován a realizován. 


Odpovídá Václav Kocián z architektonického studia KLAR (řeší návrh Aktivní Podéšti – proměnu dvora mezi ulicemi L. Podéště a O. Synka)

Měl/a jste vizi, jak by se prostor mohl upravit, už když jste ho viděl/a? Nebo když jste se seznámil/a s tím, jak by ho lidé chtěli proměnit?

Každý prostor se dá řešit na milion způsobů a  nikdy neexistuje jen jedno správné řešení. Pochopení požadavků navrhovatele a možností obvodu jsou tak spolu s objektivními vlastnostmi řešeného prostoru vůbec prvním krokem na cestě k nějaké vizi a následně návrhu.

Sešli jste se v představách s navrhovateli?

Jinak to ani není možné. Navrhovatel zastupuje komunitu užívající řešenou lokalitu a jeho představy nejsou něco, s  čím by se měl projektant „sejít“, ale je třeba je příjmout, případně zakázku vůbec nedělat, pokud jsou výchozí představy v rozporu s jeho přesvědčením a názory.

Je proměna už nějak uspořádaného a fungujícího prostoru větší výzva než návrh pro projekt „na zelené louce“?

Je to určitě jiná výzva. Každý návrhový proces má množinu výzev ve věcech kreativity, řemesla nebo komunikace s klienty a městy. Co dělá každý projekt jiným, je pak výsledný poměr zastoupení těchto výzev.


Odpovídá Laura Doležalová (společně s arch. Markétou Káňovou připravuje návrh Duhového hřiště mezi ulicemi Plk. R. Prchaly a B. Nikodema)

Měl/a jste vizi, jak by se prostor mohl upravit, už když jste ho viděl/a? Nebo když jste se seznámil/a s tím, jak by ho lidé chtěli proměnit?

Pro nás byly v  první řadě zásadní představy a přání lidí, kteří budou daný prostor užívat, v zastoupení paní navrhovatelky Zubáňové. Hned poté se dostavila vize, jak by hřiště mohlo vypadat, přičemž jsme vycházely ze stávající organizace prostoru a snažily se jej dotvořit v jeden celek.

Sešli jste se v představách s navrhovateli?

Troufám si říci, že v plném rozsahu. Představy paní navrhovatelky byly od počátku velmi konkrétní, a i přestože jsme k formálnímu zpracování přistoupily svým pohledem na věc, obsahově jsme naplnily zadání projektu. Celý proces navrhování jsme také průběžně konzultovaly s veřejností i zástupci městského obvodu, a tím si ujasňovaly představy a potřeby zapojených účastníků.

Je proměna už nějak uspořádaného a fungujícího prostoru větší výzva než návrh pro projekt „na zelené louce“?

Prostor je využíván po mnoho let a spousta generací občanů s ním má osobní zkušenost. Pocitově se s tím asi váže větší zodpovědnost – prostor znají a  užívají mnozí místní po celý život, hráli zde jako děti hokej, učili se na asfaltové ploše jezdit na kole a mnozí zde teď totéž učí i své děti. Takže musíme citlivě zacházet s  místem, které má pro mnoho lidí citovou hodnotu. Zároveň si ale spousta lidí přeje a vítá jeho obnovu. Tím, že je prostor už nějakým způsobem rozvržený a díky jeho užívání jsou dobře známy nedostatky, je celý proces navrhování přirozený


Odpovídá Roman Osika z architektonické platformy Polychrome.cz (návrh dvora za střediskem přírodovědců)

Měl/a jste vizi, jak by se prostor mohl upravit, už když jste ho viděl/a? Nebo když jste se seznámil/a s tím, jak by ho lidé chtěli proměnit?

V případě, že jsou občané zapojení do procesu návrhu, a pro nás je to tak správně, je důležité nezačínat vlastními představami a  přistupovat k  jejich podnětům s otevřenou myslí a bez přehnané vlastní ambice. Vize se pak utvářejí společně a ve vzájemném dialogu, který považujeme za nejlepší cestu.

Sešli jste se v představách s navrhovateli?

Představa navrhovatelky má ambici vytvořit prostor pro uživatele napříč generacemi. Pro nás je to pomyslná kostra návrhu, kterou rozšiřujeme a doplňujeme o další prvky, které mohou návrhu přispět a využít potenciál vnitrobloku.

Je proměna už nějak uspořádaného a fungujícího prostoru větší výzva než návrh pro projekt „na zelené louce“?

Řešené místo je jasně defi novaný vnitroblok, který stabilně a  dlouhodobě slouží svému účelu. Nabízí se proto řada vodítek, na které reagujeme, a  pomáhají nám se směřováním návrhu. Návrh, jenž má limity, je tak vlastně jednodušší než práce „na zelené louce“, která nenabízí tolik kontextu a inspirace.